pátek 18. prosince 2015

Holka jednadvacátýho století

Mám rozdvojenou osobnost.

Janina Jedna vs. Janina Dvě: 





Miluju chodit do Starbucks! Nasávat atmosféru a uvědomovat si, že jsem nakonec tu Prahu nějak zvládla. Hraje Michael Bubblé a zdá se, že mě konečně taky přepadla vánoční nálada. Navíc, v SB jsme toho už tolik vymysleli!

Nesnáším Starbucks. Sociální sítě jsou přehlcený jejich vánočníma kelímkama a perníčkovejma latté. Vlastně tam nemaj zas tak dobrý kafe a za kilo si doma uvařím deset hrnků silný černý - a dobrý. 

Delmart! Místo, kde dostanete porci jak pro Hagrida. Místo, kde ať si dáte cokoliv, jdete domů s tím, že jste úplně přecpaný, ale zdravým jídlem. S obsluhou to kolikrát hraničí až s flirtováním, což snad každý ženě trochu narovná záda a pozvedne bradu. Kvalitní zdravý jídlo za pár korun v centru Prahy, to pak odoláš i Káefcéčku za rohem...

Už mě ty nekončící štrůdly fotek z Delmartu unavujou. Když nechodíte do Delmartu, nejste vůbec stylový. A když chcete bejt stylový, běžte do Delmartu a vyfoťte si salát na Instagram. Můžete si s tím vyhrát, protože salát nevystydne, než se do něj pustíte. A bonus? Pravděpodobně tam potkáte pár blogerek anebo obyčejnejch smrtelníků, jak kouzlí s mobilem v ruce fotky, který nemaj nic společnýho s realitou. Jednadvacátý století, jéj. 


Focení outfitů. Nejlepší dny uplynulýho roku. Ráno jsme se s gentlemanem sešli na hoodně pomalou snídani někde v Twenty7, v The Farm nebo v Místě... Potloukali jsme se pražskejma uličkama, sluneční brejle a kafe to go. Líbí se mi, když mě fotí. Vím, že se soustředí jen na mě, v tu chvíli jsem středobod jeho vesmíru zornýho pole.
Často narazíme na poklady ve formě zašitejch kaváren s absencí robusty, poklady ve formě zajímavejch budov, mostů, vyhlídek - jako nedávno, to už byl prosinec a zatoulali jsme se do zahrad Pražskýho hradu. To byste nevěřili, co všechno se tam dá dělat... Myslím tím třeba lukostřelbu, samozřejmě.
Cestou domů už v tramvaji projíždím fotky a těším se, až si s nima doma trochu pohraju a vyšlu je do světa.


Focení outfitů. Obvyklý plán na sobotní dopoledne, kdy ráno nestíhám sprchu, vlasy, make-up a vybíhám z domů s rozepnutým kabátem a naštvaná, že jsem doma nechala brejle a sluchátka a zase přijdu pozdě, čímž gentlemanovi akorát přispěju ke tvorbě sexy vrásek na jeho čele. 
Mrznu. Nemůžeme najít The Farm.  Jo, sice jsme tam byli už n-krát, ale pokaždý nám cíl o ulici až dvě uniká. Po vytoužené snídani v čase oběda hledáme místo na focení. Marně. 
Když už jsme dostatečně zmrzlí a slunce pomalu ale jistě zapadá, rozhodneme se fotit u první čistý plochy, kterou potkáme. Je mi trochu trapně, když kolem cupitají turisti a nebo hůř - češi a s neskrývanou zvědavostí pozorují naši tvorbu v akci :
  •  "né, to je moje horší strana, vyfoť mě z tý druhý" 
  •  "né, jak se mám tvařit, jé, to nejde" 
  •  "hlavně rychle, je mi děěsná kosá" 
  •  "teče mi nudle, nemáš kapesník?"  


 Já a sociální sítě? Mám Facebook, Instagram, Tumblr a jsem častým sledovatelem videí na YouTube. No a sleduju blogy, docela dost blogů.
Někdy stačí jedno video nebo fotka na Instagramu a projede mnou vlna inspirace a chuť něco sama tvořit. Uklidňuje mě hlas spousty youtuberek a současné vlogmas-y dokonale dokreslujou atmosféru v mým bytě při snídani. Před zkouškama jsem koukala na Study Tips a Jak si organizuju diář a Jak si organizuju čas. Celoročně hltám hauly, nákupy a novinky, spotřebováno, knižní tipy atd... Každý ráno sonduju, jestli Caroline Cumrik vydala novej vlogmas.
Můj Tumblr je můj vysněnej svět. Všechno, co se mi líbí ve svý nejvyšší dokonalosti na jednom místě. Slovo dokonalost to přesně vystihuje. Móda, lidi, místa, jídlo... Všechno dokonalý. Večer usínám u rolování Tumblerem a sním o tom, že "takhle jednou budu vypadat" a "takhle budu jednou žít".
Instagram mě ujišťuje, že svět kolem funguje a lidi žijou, i když Lískulka je celej den zavřená ve svým ořechu. Ráno hned vidím, co kdo snídal (a mám chuť taky snídat zdravou kaši), odpoledne se hned dozvím, co kdo obědval (a mám chuť na zdravej oběd). V průběhu dne mě fotky z fitka utvrzujou v tom, že do léta budu mít záviděníhodnej zadek a začínám dřepovat.
Tyhle sítě mi dodávají motivaci k ČINU a inspiraci k TVORBĚ.

 


Už snad desetkrát jsem si deaktivovala účet na Facebooku. Ne, mě vážně nezajímá, kde byl kdo pařit a kdo s kým chodí a kolika lidem se to líbí. Nechci vědět, kdo se čeho zúčastní a nechci vidět jak zadaní muži slintaj nad fotkama holek, který ale nejsou zrovna ty jejich. 
Nezajímá mě, kdo se s kým spřátelil za účelem ještě větší sebeexkluzivity a taky bych raději neviděla fotky a statusy, vyjadřující aktuální emocionální stav jeho nebo jí. 
Zapnu instagram, projedu tři fotky, vypnu instagram. Masy stále stejných fotek od různejch lidí, samý kaše, Starbucks, neonový boty, Pandora a dalších tisíc materialistickejch píčovin věcí. Nemluvě o selfíčkách, kdy prostě potřebujete pochválit a pomazlit vaše ego. 
Mimochodem, dneska je úplně normální, že všichni chválí všechny, což asi není vždycky špatně, ale... Řekl by váš děda jiný babičce, že je kočka a že má luxusní postavu? Asi ne, žejo. Tahle doba se se mnou zkrátka moc neslučuje.


No tak to vidíte, jak s tímhle má člověk normálně fungovat? :)



A když bych chtěla vymyslet nějakej smysluplnej závěr. I já jsem trochu OVCE a dělám to, co ostatní. I já se ráda pochlubím. I já potřebuju pochválit a poplácat po rameni ALE snažim se vidět věci svejma očima, ne tvejma nebo jejíma. (rap?:D)
V tu danou chvíli vždycky vyhraje jedna z možností a je jedno jestli to je ta s kurzívou nebo bez. Obojí jsem já a sama nikdy nevím, která se ten den probudí. Oba póly by ale měly bejt okořeněný špetkou pokory. 

Janina

5 komentářů:

  1. Zaujímavý a krásny príspevok :)
    www.leekralova.blogspot.sk aj s Giveaway

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek, každý má podle mě rozdvojenou osobnost. :)

    OdpovědětVymazat
  3. musela som si 2x prečítať článok aby som mu pochopila :D , ale super si to napísala tiež keď skončím školu tak plánujem si zrišiť fb lebo je to strata času a závislosť hrozná :/ fuj,

    https://clodyteenmummy.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
  4. Tento článok je veľmi zaujímavo a dobre napísaný, myslím, že tieto oba póly sú skôr akési nálady, s ktorými sa prebudíš. Môj facebook ja ketastrofa, neznášam sa ani päť minút pozerať na nejaký príspevok 14-ročných detí, čo spolu chodia mesiac ako sa riešia niekde v bare za pivom a popisok k tomu je: Výročie s mojou lásočkou! To čo je za výročie preboha? Mesačné? Na druhej strane pôjde trochu nižšie na nástenke a uvidím príspevky mojich obľúbených stránok, ktoré sledujem, prečítam si články a hneď mám lepšiu náladu. Aj mňa občas na instagrame štve tá dokonalosť, ale sranda je, že aj ja ňou chcem byť. Aké patetické. Fotenie milujem, ale taktiež sa dokážem pri ňom s priateľom aj pohádať pre úplne blbosti a keď začne pršať, tak mám chuť hodiť foťák o zem. Som trochu náladová no... Každopádne je zábava sa pozrieť na určité veci z dvoch strán, pretože všetko má svoje výhody aj nevýhody a človek s inými povahami stále hľadá jedno z toho.

    OdpovědětVymazat